Těžkooděnci zasahovali proti členům Mensy

Poslední letošní jarní středa s brněnskou Mensou stála opravdu za to. Zúčastnili jsme se po poledni exkurze u Policie ČR, kde nacvičovala společně speciální pořádková jednotka (těžkooděnci) s antikonfliktním týmem (AKT).

Dostali jsme neopakovatelnou příležitost připojit se ke skupině rozvášněného davu zvaného hooligans a zažít následný zásah těžkooděnců na vlastní kůži, aniž bychom byli za to následně hnáni k odpovědnosti. Skupina podivných individuí, ke kterým jsme se přidali, vyřvávající hesla Spartááá! a nepěkně urážející policii, napadla antikonfliktní tým. Proč křičí název starověkého řeckého městského státu a proč ty neozbrojené sympaťáky bijí, jsem neřešil. Většina z nás pochopila, že nejsme davové typy a tudíž jsme nedokázali na povel křičet ani jiné názvy starověkých států, natož bezdůvodně nadávat policistům. Bití členů AKT netrvalo dlouho, přijela auta se sirénami a z nich vyskákali těžkooděnci. Jejich razantnost a dynamičnost nás překvapila. Když se proti nám rozběhla ta černá masa, vzdáleně připomínající útočící buvolí stádo, nebyl čas ptát se kdo je kdo. Homo sapiens sapiens utíkali, zatímco Homo stupidus hooligans si bránili své zajatce. Za pár desítek vteřin byli členové AKT osvobozeni a chuligáni rozehnáni. Při zásahu asistovala i jízdní policie. Jeden z policistů nám vyprávěl, že na jednom cvičení, když byl v roli demonstranta a hnali se na něho koně, skočil před nimi dobrovolně do kašny. Říkal, že stačí uslyšet dusot kopyt a jde z toho respekt. Prý takový kůň, když vás přimáčkne na zeď… Začal jsem chápat Hannibalovu sloní strategii.

Teplota během dne šplhala nad 30 °C, a tak to měli těžkooděnci i s tréninkem na extrémní počasí. Ono vydržet stát několik hodin oblečen od hlavy až k patě v nehořlavé černé těžké uniformě, naložen ve vlastní šťávě a vytrvat déle než přihlouplý, nudící se dav, to chce léta cviku.

Další cvičení jsme již pozorovali pouze z dálky. Naštěstí. Přišly na řadu zápalné láhve ze strany rebelů a těžkooděnci přitvrdili.

Poté následovala prohlídka policejních vozů, přičemž plně vybavená klimatizovaná dodávka s konferenční místností s monitory, z které se řídí akce, má hodnotu cca 6 milionů korun. Uložené obrazové záznamy se po akci analyzují a následně se podávají trestní oznámení. Hlavně ti nejagresivnější jedinci vytažení z davu se prý stávají krotkými, ustrašenými, s pláčem na krajíčku. Při akci se je snaží těžkooděnci ze skrumáže tupých hlav vyselektovat a zadržet. Posléze se dav bez vůdčí osobnosti rozpadá sám a klienti, jak jim sami policisté říkají, se rozcházejí.

Potom následovala přednáška popisující práci speciální pořádkové jednotky s ukázkami „uvažování“ psychopatů, proti nimž zasahují. Mluvilo se o tom, jak se týmy hooligans domlouvají na bitkách předem, jak se sejdou u lesíka u Olomouce dvě party mladých kluků, jedna z Brna a druhá z Ostravy a jak se tam porvou. Organizátoři těchto akcí si dají pivko a povzbuzují své kluky do boje. Tyto party jsou často financovány podnikateli, kteří mají blízko k narkomafii. Organizované rvačky slouží i jako trénink proti samotným těžkooděncům, proto je nutné tyto srazy důsledně sledovat a rozhánět. Bitky těchto polointeligentních tlup se čím dál častěji vyznačují hlubší strategií, než bychom od hooligans očekávali. Jejich členové jsou často fandové krajně pravicových zakázaných stran, obdivujících nacismus a paradoxně rapují na motivy černošské hudby. Na přednášce bylo řečeno mnoho zajímavého.

Policista nám vyprávěl, že při zásazích na stadionech proti mladým klukům se občas se stane, že je tam syn chuligána, proti kterému zasahoval před dvaceti lety. V tomto případě nepadá pomyslné jablko daleko od stromu.

Hovořilo se o organizaci Greenpeace, která má mnohdy ekoteroristický charakter. Těžkooděnci museli zasahovat i na liščí farmě u Brna. Parta radikálů Greenpeace nedomyslela důsledky, vtrhla na farmu a vypustila do lesa na 60 lišek, které byly od narození chovány v zajetí. Lišky, které neuměly lovit, umíraly trýznivě celý týden hlady a majitel pak už pouze chodil po lese a sbíral jejich mrtvolky.

Policie je prodloužená ruka zákona a těžkooděnci její pěst. Dnes už se neřídí heslem „Zabijte je všechny, Bůh si je přebere,” ale striktně hájí právní systém ČR. Když zrovna nezasahují, tvrdě posilují, cvičí, pátrají po ztracených lidech, pomáhají při povodních a občas obléknou klasickou uniformu a vyrážejí do ulic. Buďme rádi, že je máme a važme si jich.

(vydáno v srpnovém čísle časopisu Mensa)