Přátelský Írán

26. 08. 2019 6:26:08
Pokud se našim blízkým zdály cesty do Nepálu, Indie, Kosova, Albánie, či Maroka nerozumné, navštívit Írán se jim zdálo přímo šílené.

Avšak pověst o obyvatelích této Perské civilizace tvrdí, že jsou to nejpříjemnější lidé na této malé planetě. Tož jsme se tedy nechali zlákat. Má žena Terka, kamarád Vavřa a moje maličkost.

22 dnů do odjezdu, středa 15. 5. 2019 Brno – Praha – Brno

„...už len 22 dní
a tak nezabudni
čas sa krátí
plynie ako voda
neviem kto mi dodá odvahu...“

Den, kdy Írán přestal oficiálně plnit své jaderné závazky. Válečná loď jednoho státečku někde za Atlantikem již plula napadnout tento suverénní stát.

„Všichni jsme si rovni, ale někteří z nás jsou si rovnější.“ Farma zvířat

Bylo načase zařídit si víza. A tak jsem se vydal vlakem do Prahy.

Víza je možné získat přímo i na letišti v Teheránu, ovšem jsou dražší (75-150 €), záleží na úředníkovi a ještě není jistota, že Vás do země pustí.

Na Íránské ambasádě mě přivítala sympatická paní v šátku se skvělou češtinou. A rozhovor probíhal asi takto:

Já: „Dobrý den, přišel jsem Vás požádat o vstupní víza do Íránu,“ a podávám ji vyplněné a podepsané tři formuláře.

Paní: „Dobrý den, posaďte se prosím. Ale toto jsou staré formuláře, vyplňovali jste elektronickou žádost?“

Já: „Ne, to jsem netušil.“

Paní: „To musíte vyplnit a musíte přijít všichni kvůli otiskům prstů.“

Já: „Aha, to jsem nevěděl, myslel jsem si, že když jsou pasy biometrické, tak další otisky prstů nejsou potřeba. Víte, já jsem kvůli tomu přijel z Brna...“

Paní: „Aha a máte pasy, pojištění, fotky a zařízené ubytování?,“ snaží se mi pomoci paní a je velmi milá.

Já: „Tady je pojištění,“ naštěstí jsem napsal do Alpenverein, aby mi písemně potvrdili, že jsem pojištěn do Íránu, „tady jsou pasy, tady fotky a ubytování zařízené nemáme.“

Paní: „Vy máte, fotky s modrým pozadím? Ale je třeba mít bílé. A bez rezervace ubytování to vízum nemůžete dostat. A nestačí zarezervovat hostel, ale musí to být hotel. Já se zkusím zeptat pana konzula, jestli to půjde. Chcete čaj, nebo vodu?,“ usměje se na mě paní a odchází za konzulem.

Já: „Děkuji, zkusím zarezervovat to ubytování.“

Za chvíli se paní vrací.

Paní: „Tak pan konzul ty žádosti za Vás vyplní, když jste přijel z daleka a otisky prstů budou stačit jen Vaše, ale to ubytování mít zarezervované musíte.“

Já: „Moc děkuji a omlouvám se, ubytování už se snažím najít.“ Protože mám špatný signál, volám do Brna, aby něco zabookovali. Booking.com pro Írán nefunguje.

Paní: „Jestli chcete poradit nějaký levný hotel, tak třeba Karoon, nebo Sepand.“

Názvy hotelů volám do Brna a za chvíli mi přijde na email potvrzení ubytování. Hotel Karoon stojí na jednu noc pro jednoho 9 €.

Ještě prohodím s paní pár vět o tom, jaké je naše zaměstnání a kam jedeme. Pan konzul se mě přijde ještě zeptat (teď už v angličtině), od kdy do kdy v Íránu budeme. A naskenují mi otisky prstů.

Platím 3x50 € za vízum, nechávám pasy na ambasádě a prý mi dají vědět na email, nebo si mám zavolat. Víza budou za 10 dní.

Paní: „Až pojedete příště do Íránu, tak už budete vědět. A věřte mi, že pojedete,“ usmívá se na mě paní.

Z ambasády odcházím s příjemným pocitem, že jsou tam fajn lidi.

O to víc se začínám do Íránu těšit. S největší pravděpodobností tam nakonec pojedeme čtyři.

1. den, čtvrtek 6. 6. 2019 Brno – Wien – Київ

Vyrazili jsme z Brna, z rodiště jednoho z největších matematiků všech dob, z rodiště Kurta Gödela.

Brněnský rodák Kurt Gödel s Albertem Einsteinem.
Brněnský rodák Kurt Gödel s Albertem Einsteinem.

To co znamenal Einstein pro fyziku, to znamenal Gödel pro matematiku.

Sorry, musel jsem to napsat, bylo to silnější než já.

První cesta vedla do nedaleké Vídně, kde tento logik působil a kde mají o fous větší letiště než v Brně.

Ve Vídni jsme se potkali s Terčinou íránskou spolužačkou Maryam, s kterou v tomto městě studovala, a ta nám předala nějaké věci pro jejího bratra v Teheránu.

Z Vídně jsme odletěli v 15:40 a vzali jsme to do Teheránu přes Ukrajinu. Let z Vídně do Kyjeva trvá s Ukraine Intl Airlines 1h 55 min.

V Teheránu studoval jiný velký matematik Lotfi Zadeh, zakladatel fuzzy logiky. A slibuju, že už s matikou a logikou otravovat nebudu.

Ještě teda k tomu Kyjevu. Tam se nenarodilo nic v hlavě Neználka, který se zrodil z myšlenek pana Nosova – rodáka z Kyjeva.

2. den, pátek 7. 6. 2019 Київ – تهران – Abali

Cesta z Kyjeva do Teheránu trvala 3h 55 min. Na letiště Imam Khomeini jsme přistáli v 1:25 ráno 17.03.1398 íránského času. Posun času byl o 3,5 hodiny dopředu a o pár set let dozadu. Tudíž v Česku bylo v tuto dobu 6. 6. 2019 21:55.

Mobilní operátor Terce oznámil, že cena 1 MB bude stát 302,5 Kč. Nechtěl bych za tuto cenu stahovat film do mobilu.

Pokud máte v pasu razítko z Izraele, nebo jste novinář, vízum nedostanete.

Pokud si chcete v Íránu najít ubytování přes booking.com, pokud chcete používat Facebook, vybírat peníze z bankomatu, či platit útratu kartou, máte smůlu. Pokud si chcete přivést slivovici, tak na to raději zapomeňte. Pokud tam chcete chodit v kraťasech, tak Írán není země pro Vás.

Odbavení proběhlo velmi rychle a za pár chvil jsme stáli v letištní odletové hale. Bylo nám poraděno, že v této hale najdeme směnárnu s nejlepším směnným kurzem. Kdybych věděl, že tento kurz bude nejlepší za celou dobu našeho pobytu, vyměnil bych více.

Oficiální kurz, který nám nabízel Google, ukazovaly kurzy.cz a další aplikace byl za 1 euro 48 000 IRR (íránský riál). Ovšem v letištní hale ve směnárně byl kurz za 1 euro 150 000 IRR, což nás dost mátlo. Ještě k tomu všemu používají v Íránu povětšinou jednotku toman, takže chaos byl dokonán. Vyměnil jsem tedy s Terkou 100 euro = 15 000 000 IRR = 1 500 000 tomanů a rázem se z nás stali milionáři.

article_photo

Až časem nám došlo, že jsme měli obrovské štěstí, že karty v Íránu nefungují a že se nám nepodařilo vyměnit peníze předem oficiálním kurzem. Na dovolenou jsme měli tím pádem třikrát více peněz, než jsme čekali.

Pár lidí hned na letišti nám nabízelo svou nezištnou, přátelskou pomoc. Že to bude absolutním standardem v této Perské říši, jsme pochopili už na začátku našeho pobytu. Hned v odletové hale nás upozorňovali, že si máme vzít z letiště oficiální taxi a nemáme jezdit s černými taxikáři. Prý Vám neublíží, ale okradou Vás.

Oficiální taxi z letiště stálo 1 000 000 IRR, my jsme jeli tím neoficiálním. Cenu jsme dohodli na 700 000 IRR, ale nechal si 800 000 IRR, že prý chce dýžko.

Ubytovali jsme se v hotelu Karoon, kde nás přivítal pohodový recepční, na pokoj nám dal ručníky, sprcháč, kartáčky a pasty na zuby a šli jsme spát.

Ráno jsme posnídali vajíčka s rajčaty, fazole, pitu a meloun a vyrazili jsme do našeho prvního cíle, čímž byla horská vesnice Rineh.

Na hotelu jsme se potkali s bratrem od Maryam a předali mu zásilku. Ten nás potom vzal na kraj Teheránu na terminál, kde nám usmlouval u taxikářů fajn cenu do města Damávand.

V Damávandu jsem se snažili sehnat taxíka do Rinehu, ovšem protože končil Ramadán a spousta lidí byla na svátky u Kaspického moře, silnice tímto směrem byla uzavřena.

Nakonec nás taxikář odvezl do Abali, kde nám pomohl sehnat ubytování. Mluvil sice jenom persky, ale měl vždy někoho na telefonu, kdo nám to překládal do angličtiny. Takto se chovalo mnoho lidí, jejichž služby, či pomoc jsme využili.

Podvečerní procházka v místním lyžařském středisku nám poskytla výhledy do okolních hor.

Nechali jsme se ukolébat laskavostí Íránců a nezeptali jsme se na cenu večeře, což byla naše velká chyba. V restauraci, v které neuměli ani slovo anglicky, tak jako většina Íránců, jsme si objednali pomocí obrázkového slovníku. Terce donesli jídlo, které jsme si neobjednali a účtovali za něho přemrštěnou cenu 1 500 000 IRR.

Naštěstí tento exces byl ojedinělý a všechny další objednávky jídel již probíhaly dle našich představ.

3. den, sobota 8. 6. 2019 Abali – Rineh – Damávand – Rineh

Začal nový všední den. V Íránu mají víkend ve čtvrtek a v pátek. Ráno jsme vyrazili na silnici si stopnout taxi. Netrvalo to dlouho a za několik chvilek nám taxikář dával férovou nabídku 500 000 IRR na odbočku do Rinehu. Z odbočky to je ještě 5,5 km do kopce s výškovým přemístěním 400 m. Vydali jsme se pěšky, ale asi po kilometru nám zastavil starší muž v ještě starším autě a odvezl nás do Rinehu, který leží v nadmořské výšce 2050 m n. m.

Vavřa si šel vyřídit permit na výstup na Damávand a my s Terkou jsme si šli koupit sim kartu, abychom byli s Vavřou dále v kontaktu. Bohužel paní anglicky neuměla ani slovo a prodala nám kartu pro Íránce, která byla pro turisty nefunkční.

Dokoupili jsme nějaké potraviny a Vavřa pokračoval na Damávand. My s Terkou a s další cestovatelem, zatím velkým asi jen jak fazolka, jsme se šli ubytovat do Rineh Mountainous Complex za 2 milióny za pokoj.

Po obědě v blízké restauraci jsme si pronajali džípa za 1,5 miliónu a jeli se podívat k mešitě pod Damávandem. Po cestě jsme nabrali Vavřu. Řidič džípu nám cestou ukazoval makovice a říkal: „Trocha opia, hodně legrace.“

Damávand (5609 m n. m.) je sopka a zároveň nejvyšší hora Íránu. Určitě si tuto sopku chci v budoucnu vylézt, pokud tedy nějaký pablb tuto krásnou zemi nenapadne.

article_photo

Lidi, které jsme potkávali, byli usměvaví a snažili se nám pomáhat nebo jen tak se nás ptali odkud jsme. Na rozdíl od arabských zemí to bylo zcela nezištné. Nešlo jim o obchod, ale jen a pouze o to, abychom se cítili v Íránu dobře. Zní to až neuvěřitelně, ale bylo tomu tak. Někdy naši zemi znali spíše pod názvem Československo, ale většinou věděli a dodávali k tomu pojmy jako Praha, krystal, zbraně, Nedvěd, Koler, Rosický, Kundera.

Od mešity jsme se vydali do výšky cca něco přes 3200 m n. m. a užívali si nádherné horské scenérie plné velkého množství rostlin, mezi kterými pobíhali koně, ještěrky a agamy.

Tam jsme se s Vavřou opět rozloučili a on pokračoval výš a my s Terkou jsme začali pomalu klesat do Rinehu, čekal nás 11 km dlouhý sestup. Občas bylo pod mrakem, občas pálilo slunce a do toho v okolí burácel hrom.

Večeři jsme dali ve stejné restauraci jako oběd. Číšník nám naúčtoval za oba 520 000 IRR, ale chtěl jenom 500 000 IRR. Dal jsem mu českou desetikorunu a měl obrovskou radost. Vyfotil se s námi a říkal, že si naši fotku vystaví u recepce a dá tam českou vlaječku. Takže pokud tento hotel navštívíte, mrkněte, dvě fotky s českými vlaječkami tam už měl.

Terka si odnesla z tohoto dne jeden nepříjemný suvenýr ve formě úpalu.

4. den, neděle 9. 6. 2019 Rineh – Teherán

Ráno před hotelem na nás čekal taxík, který nám zajistil majitel hotelu. Taxík nebyl oficiální, ale zavezl nás bez problému za 1,5 miliónu na kraj Teheránu na terminál. Tam jsme přesedli na dalšího taxíka, který nás dovezl do hotelu. Sice do jiného, než jsme chtěli, ale protože Terka stále měla úpal a potřebovala odpočinek, tak jsme se ubytovali za 60 € v hotelu Ferdowsi Grand Hotel.

Zatímco Terka šla spát, já jsem šel vyměnit peníze a ulovit něco k jídlu. Výměna peněz nebyla lehká, i když jsme bydleli na ulici, kde bylo plno směnáren a bank. Banky nabízely kurz 100 euro = 13 800 000 IRR a směnárny neměly povětšinou riály. Nakonec jsem vyměnil v jedné směnárně 200 € kurzem 100 euro = 14 300 000 IRR a dostal jsem je ve stotisícovkách. Takže jsem na hotel nesl pěkný balík peněz a k tomu meloun, banány, papriky, rajčata. Venku prý bylo 36 °C ve stínu, já se pohyboval povětšinou mimo něj. Slunce udělalo své, a i já ho už začal pociťovat.

Po 19. hodině, když už nám bylo s Terkou fajn, a i ta teplota venku o fous klesla, jsme si šli koupit na letiště Mehrabad International Airport letenky na druhý den do Shirazu. Vstup do metra stojí nějakých 12 000 IRR, což nejsou ani 2 Kč.

Cestou v metru nás zastavovali opět fajn lidé, kteří nám přáli krásný pobyt v jejich zemi, pomáhali nám se orientovat v metru a chtěli si s nám i povídat. Zastavil nás i jeden sympatický pán a říkal nám, že letenky na letišti se koupit nedají a že nám je pomůže koupit přes internet. Vystoupili jsme z metra ještě s jedním mladíkem, který se nám snažil také pomoci. Vyfotili si naše pasy, zavolali do kanceláře aerolinek a koupili nám přes internet 2 letenky na druhý den do Shirazu. Teda jistý jsem si tím nebyl, ale ta důvěra v Íránce, kteří nám už tolikrát pomohli, byla obrovská. Přistup k internetu jsme neměli, tak nám nasdílel wifi a přes Whats App nám letenky poslal. Na lavičce v metru jsem jim dal 6 400 000 IRR a každému 10 Kč na památku. Udělali byste to? Asi ne, co? Pán nám ještě řekl, že nás bude čekat druhý den ve 14:00 u hotelu a na letiště nás doprovodí, abychom tam nebloudili. Ještě jsem je poprosil, jestli si je mohu s Terkou vyfotit a nadšeně souhlasili. V duchu jsem si říkal, jestli to nebude nejdražší fotka mého života.

Po úmorném vedru jsme zalehli ve 22:00 a ještě jsme si dlouho povídali o těch všech lidech, kteří nám dnes pomohli a nějak jsme tomu nemohli stále uvěřit.

5. den, pondělí 10. 6. 2019 Teherán – Shiraz

Ráno po luxusní snídani jsme se opět vydali koupit sim kartu. Pán, co nám ji prodával anglicky uměl a zprovoznil nám internet na místě. Komunikace s Vavřou se tak stala dostupnější.

Pán dodržel slovo a přijel nás vyzvednout k hotelu a doprovodil nás až na letiště, kde za nás vše oběhal a vše za nás domluvil. Většina nápisů je psána v perštině, takže pomoc je vždy na místě. Pán se jmenoval Beni a měl vystudované 3 univerzity, dvě technického směru, jednu manažerskou a bylo mu 60 let. Pracoval v rafinerii na pozici zabývající se HSE, kde na „E“ (environment) měl titul PhD.

Říkal nám, že průměrný plat v Íránu je cca 200 USD a na technických pozicích 800 USD. Mluvili jsme dlouho. Mluvili jsme o ženách, o rodině, o alkoholu, o solární i atomové energii, o náboženství, o politice. K Američanům vůbec necítil nenávist.

Ukazoval nám mapu Íránu, která je ve tvaru perské kočky.

Říkal, že je důležité v životě mít děti a že to nemáme odkládat. Že máme potom přijet do Íránu a že bude jejich strejda Beni a že nás ubytuje zdarma a bude nás zdarma vozit po své zemi a že nám ji celou ukáže. Když budeme chtít perský koberec, máme mu napsat a Beni zabalí a pošle.

Terku vzal do místního klenotnictví, že ji koupí zlatý náramek, ať má Terka památku. To ovšem ona odmítla, tak koupil alespoň mně modré korále, ať mám na něho vzpomínku. Ukázal nám malý kožený přívěšek, který nosil na krku a v něm měl uschovanou desetikorunu, kterou od nás dostal. Říkal, že ji nosí u srdce. Byl neuvěřitelně milý a na závěr, než se rozloučil, zavolal svému kamarádovi do Shirazu, aby nás tam čekal a odvezl nás někam do hotelu.

A tak se také stalo. Poté co jsme prudce spirálovitě vzlétli, pilot asi před tím řídil stíhačku, skvěle se navečeřeli a stejně prudce přistáli v Shirazu, byli jsme očekáváni Beniho kamarádem. Ten byl rovněž velmi milý, ale vůbec neuměl anglicky. Nejdříve jsme u něho doma vyzvedli manželku s tříletou dcerkou. Jeho manželka byla učitelka angličtiny. A potom nás zavedli do opravdu luxusního hotelu. Snažili jsme se jim vysvětlit, že nám stačí levnější, ale nedali si říct a cenu 6,5 miliónů za noc pro nás domluvili za 3,75 miliónů za noc. Nevěřil jsem svým očím. Dali jsme jim malé dárky a rozloučili se s nimi. Udělal by toto někdo z Vás pro Íránce v naší zemi?

6. den, úterý 11. 6. 2019 Shiraz – Pasargady – Nakš-e Rustam – Persepolis – Shiraz

Druhý den hned po snídani jsme si najali na celý den hotelové taxi, s kterým jsme ujeli 280 km. Cena? 3,2 miliónů riálů, což je asi 550 Kč.

Cestou nám přes silnici přeběhla obrovská želva, cca 0,5 m krunýř.

První město, které jsme se rozhodli navštívit bylo Pasargady, památka UNESCO. No město, to zní trochu nadneseně. Spíše se jedná o pozůstatky hlavního města starověké perské říše, založeného 546 let př. n. l. Nejvýznamnější památkou je hrobka Kýra Velikého. Jak asi vypadala v té době Evropa?

Cestou zpět jsme se zastavili na oběd a pochutnali si na výborném Pejme.

Druhým našim cílem byl necropolis Nakš-e Rustam. Tato monumentální skalní stěna je pohřebištěm achaimenovských králů. Pokud budete bloudit těmito místy, určitě stojí za shlédnutí. Bylo opravdu velké teplo, slunce pálilo a taxikář půjčil Terce slunečník. On to byl sice deštník, ale to není v tuto chvíli už důležité.

Naším hlavním cílem tohoto dne byl Persepolis. Nemyslím teď ten francouzský animovaný film, ale starověké hlavní město, které se stavělo někdy kolem roku 515 let př. n. l. Královský palácový komplex má rozměry 450 x 300 m a prohlídka nám zabrala téměř 2 hodiny. Průvodce nám ukazoval reliéfní výzdobu, na které byly ženy bez šátků, což nám neopomněl připomenout: „Peršanky NIKDY nenosily šátky!“ a to NIKDY opravdu zdůraznil. Tuto větu jsem pak ještě v Íránu několikrát slyšel.

Persepolis byl zničen Alexandrem Velikým v roce 330 př. n. l. během řecko-perských válek, jako odplata za zničení Athén.

V podvečer nás taxikář odvezl do hotelu. Jelikož jsme příznivci geocachingu, rozhodli jsme se, že se zastavíme ještě ten večer pro naši první íránskou keš. Asi nebyl zrovna dobrý nápad s čelovkou ve tmě v sandálech pobíhat po kopci, na kterém byla keš ukryta. Pohybovalo se tam velké množství pavouků, štírů a jiné havěti. Cestou, již pod kopcem na asfaltové cestě, jsem málem šlápl na štíra. Byl uprostřed cesty a Terka na mě stačila jen vykřiknout. Neviděl jsem ho, naštěstí jsem ho překročil. Beni nám později řekl, když jsme mu ukazovali fotku štíra, že je tento druh pro člověka velmi nebezpečný.

Dokážete si představit, kdybych na něho šlápl a cestoval domů obložen zinkem, jaké konspirační teorie by se o Íránu šířily?

7. den, středa 12. 6. 2019 Shiraz

Na středu jsme měli naplánovanou prohlídku Shirazu. Ráno po snídani jsme ale nejdříve chtěli koupit jízdenku na večer do Isfahánu. U hotelu nás čekal taxikář ze včerejška a nabídl nám, že nám Shiraz ukáže a že nás zaveze odpoledne do Isfahánu. Cena 8 miliónů za cestu do Isfahánu se nám zdála příliš, a odjezd ze Shirazu ve 14:30 moc brzký, a tak jsme se nechali zavést na autobusové nádraží. A udělali jsme dobře. Koupili jsme si noční jízdenku za 0,5 miliónu s odjezdem ve 23:00. Batohy jsme si nechali v hotelu a pronajali si taxikáře na celý den za 1,6 miliónů.

article_photo

První cesta vedla do největší tržnice v Shirazu. Plán byl jasný, koupit šafrán. 95 % světové produkce šafránu pochází právě z Íránu. Na tržnicích nám ukázali různou kvalitu šafránu, kde cena se pohybovala mezi 1-1,5 euro za gram. Samozřejmě, že více gramové balíčky stály o něco méně. V zahraničí je cena íránského šafránu i více než desetinásobná. My jsme ovšem sháněli 1 gramové dárkové balíčky toho nejkvalitnějšího šafránu a ty jsme také koupili. V Íránu se šafrán pěstuje více než 3000 let. Krom šafránu se vozí z Íránu perské koberce a spousty různých ořechů, od pistácií po kešu.

Potom jsme se nechali unášet pamětihodnostmi tohoto krásného města, které bylo rovněž hlavním městem Persie. Asi nejzajímavější památkou je Růžová mešita – Mešita Násir al Mulk, která je zdobena barevnými vitrážemi.

Mezi tou spoustou památek, co jsme navštívili, jsme nemohli vynechat mauzoleum básníka Háfize. Den jsme ukončili prohlídkou rozlehlé botanické zahrady – Eram Botanical Garden, která je součástí UNESCO. Po celý den jsme potkávali fajn lidi, kteří se nám snažili pomoci a usmívali se na nás.

Romantická večeře v pizzerii, kde nám zahrál číšník na kytaru a do toho mu z klece zpíval kanárek byla příjemným završením dne.

Večer jsme s Terkou usedli do prostorného luxusního autobusu, vyfasovali večeři a vyrazili směrem dalším dobrodružstvím.

8. den, čtvrtek 13. 6. 2019 Isfahán

V 6:30 ráno nás autobus vysadil na okraji Isfahánu a hned poté se na nás sesypali taxikáři. Když jsme ji vysvětlili, že pojedeme metrem, vzali to okamžitě na vědomí a ještě nám ukázali, kudy se do metra vstupuje. Jaký rozdíl oproti Indii, kde vám budou tvrdit, že stanice metra je zavřená, nefunguje, nebo dokonce vyhořela.

Vystoupili jsme ve stanici Enghelab a vydali se podle průvodce Lonely Planet hledat doporučený hotel. Hotel neexistoval, a tak jsme zkusili o kousek dál na ulici Jahanara hotel Khatoon. Ptáme se na cenu pro tři osoby, neboť v 11:00 měl přijet do Isfahánu i Vavřa. Recepční ale trval na tom, že musíme apartmán vidět. Ukázal nám přepychově zařízený byt 3+kk, vybavení kuchyně, ale cenu říci stále nechtěl. Moc jsem se na to netvářil, čekal jsem astronomickou cenu. Nakonec nám řekl, že nám dá slevu z 6 mil. na 4,5 mil. Cca 255 Kč na osobu. No nekupte to, když je to tak levný.

Ubytovali jsme se, vyzvedli Vavřu u metra a společně jsme se vydali objevovat Isfahán.

První naše kroky vedly na náměstí Nakš-e džahán a do Šáhovy mešity. Obě památky patří na seznam UNESCO.

Šáh je jedno z mála slov, kterému persky rozumím, stejně asi jako většina šachistů. „Šáh mát“ česky znamená „král je mrtev“. Z perštiny pochází i slova bakšiš, bazar, derviš, mág, mumie, šála, tulipán, turban a třeba i tygr.

V bazaru na náměstí jsme nakoupili pistácie (neochucené, solené, s limetkou, se šafránem), vlašské oříšky (které jsou asi dvojnásobné oproti těm našim) a dokoupili jsme ještě trochu toho šafránu.

Samozřejmě nám byly nabízeny i perské koberce. Ale rozhovor probíhal takto:

Prodejce: „Pojďte se podívat na naše koberce.“

Vavřa: „Máte létající koberce?“

Prodejce: „Naše koberce nelétají.“

Vavřa: „Tak to děkujeme, nemáme zájem.“

Isfahán, stejně jako Shiraz, Persepolis a Pasargády býval hlavním městem Persie.

Velkým překvapením pro mě byla čistota. Terka chtěla vyhodit pecky od meruněk, tak jsem jí je vzal se slovy: „ukaž, já to tady někde vyhodím.“ Zvyklý z Indie, či Maroka, že to prostě hodím kamkoliv na zem, protože tam se to ztratí, tady nefungovalo. Uvědomil jsem si po půl hodině, co jsem pecky nosil v ruce, že prostě je na zem hodit nikam nemohu, že tady všude je prostě čisto.

Celý zbytek dne, včetně večeře, jsme si vychutnali na náměstí Nakš-e džahán.

Prožili jsme zase fajn den a zprávy z tohoto dne o Íránu nás nechávaly zcela v poklidu.

9. den, pátek 14. 6. 2019 Isfahán – Teherán

Po snídani v hotelu Khatoon jsme se vydali dál objevovat Isfahán (chcete-li Eṣfahān). Návštěvu paláce Chehel Sotoun (Čehel Sotún), který pochází z roku 1647, jsme nemohli vynechat. Stojí v perské zahradě s vodní nádrží, v které se se svými sloupy odráží. Sál je ozdoben malbami, které charakterizují ono perské 17. století. Byl přijímacím palácem pro státní návštěvy.

Poté jsme vzali taxíka a zajeli jsme si na autobusový terminál koupit na večer jízdenku do Teheránu.

Pak již jsme si užívali dalších památek Isfahánu. Stojí za doporučení Monar Jonban (Shaking Minarets) z roku 1316, kde se za pomocí lidské síly rozkmitávají věže. Do jedné věže vleze rozkmitávač a jak kmitá s první věží, rozkmitá se tím i druhá.

Určitě stojí za to navštívit Velkou mešitu - Jameh mosque. Když se díváte na tu krásu kolem, k tomu ti usměvaví Peršané, kteří se Vám snaží kdekoliv nezištně pomoci a ve zdech mešity vidíte zakomponovaný obraz Rúholláha Chomejního a vzpomenete si na jeho citáty, které najdete na české wikipedii, musíte uznat, že tady něco nehraje.

Večerní cesta do Teheránu přes celkem vysoké kopce nad 2000 m n. m. ubíhala rychle. Dálnice, kterou můžeme Íráncům jen závidět, byla lemována polopouští.

10. den, sobota 15. 6. 2019 Teherán

Po příjezdu do Teheránu jsme se ubytovali v hotelu Ferdowsi, tentokrát do toho správného.

Po snídani jsme napsali pohlednice, které nakonec dorazily kam měly. Poté jsme se zas na chviličku s Vavřou rozdělili. On sháněl pro kamaráda knihu a my s Terkou jsme si šli koupit nějaké mince do sbírky.

Sraz byl naplánován odpoledne u Bordž-e Ázádí, která se po revoluci 1979 pojmenovává jako Věž svobody. Na místo jsme jeli metrem. Při nákupu jízdenky nám paní u pokladny omylem vrátila 2 000 IRR navíc a chtěla je zpět. Ovšem tuto malou bankovku jsme ještě neviděli a rozhodli jsme si ji nechat a na místo toho jsme paní nabízeli bankovku 20 000 IRR. To paní velice pobavilo a rozměnila nám těch 20 000 IRR na další drobné.

Všude kolem nás se pohybovali skvělí lidé, kteří se opravdu chovali nezištně. Írán je národ laskavých lidí. O to víc mě zamrzelo, když jsem si týž den přečetl na internetu, že jeden americký celník, myslím Trump se jmenuje, prohlásil, že Írán je národ teroristů.

S Vavřou jsme se potkali u Bordž-e Ázádí. Knihu mu pomohl sehnat jeden Íránec, který s ním sjezdil půl Teheránu na motorce.

Poté jel Vavřa vyzvednout balíček pro Maryam a my s Terkou jeli na sraz s Benim. Seděli jsme na lavičce při západu slunce a povídali si o Íránu a o Evropě. Beni přinesl sušené meruňky a pistácie. Potom nás šel doprovodit za Vavřou do hotelu a slíbil že se do naší příští návštěvy naučí lépe anglicky. Mluvil ovšem výborně. S Vavřou mluvil plynule francouzsky. Jinak ještě ovládal rumunštinu.

Část cesty na letiště jsme jeli posledním metrem i s Benim. Beni nám domluvil taxíka z konečné, sám musel jet zpět také taxíkem, neboť metro mu už žádné nejelo.

11. den, neděle 16. 6. 2019 تهران – Київ – Wien – Brno

Boeing 737 vzlétl z letiště Imama Khomeiniho v 05:15 a nám bylo jasné, že pověst o Íránu nelhala.

Nikdo nikoho nenapadl a Írán jsme si užili. Jak říká Terka, každá Trumpota má svou mez.

Všichni jsme se vrátili zdraví a ultrazvuk potvrdil že i čtvrtý cestovatel, mý mini mimi i mini mimi mý ženy Terky, se vyvíjí, jak má. Obohaceni o skvělé zážitky víme, že Íránský lid je přátelský a přirostl nám k srdci. Tuto Perskou říši doporučuji navštívit.

Autor: David Bohatý | pondělí 26.8.2019 6:26 | karma článku: 31.77 | přečteno: 1432x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 484 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 233 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3075

Obdivovatel Švejka, ale především člověk, který rád cestuje a občas i píše.

http://cz.linkedin.com/in/david-bohatý-91303169

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...