Kolos

Je úterý, začátek slunného listopadu roku 2015. Ve 12:00 mám setkání se svoji novou bankovní poradkyní. Zrušili mi v České spořitelně program „výhod“ a jsem pozván na konzultaci ohledně nově založené služby Blue.

Na tuto službu jsem musel před týdnem narychlo přistoupit, jinak by mi spořitelna navýšila už tak velké poplatky za vedení účtu.

Přicházím v 11:52 do banky a vidím svoji poradkyni, jak si za počítačem vychutnává oběd. Něco mezi amarouny a kung-paem .

„Dobrý den, omlouvám se, že Vás ruším u oběda,“ zdravím s úsměvem. Poradkyně se tváří, jak kdybych ji přistihl v negližé, a rychle schovává talíř do šuplíku stolu.

„Dobrý den,“ odvětí poradkyně, „támhle se posaďte, ještě tady musím něco dodělat,“ a ukáže na gauč.

Sedám na gauč a čekám. Je fajn, že Česká spořitelna se začíná chovat slušně, ruší poplatky a má individuální přístup. Jsem zvědav, jak mi paní vyladí účet a obeznámí mě s pokrokem největší finanční instituce v republice. Minuta, dvě, osm. Nic. Paní něco datlí do svého PC. V 12:04 za mnou paní poradkyně přichází, podává mi ruku, usazuje mě na židli a ptá se, co pro mě může udělat.

Ptám se, jestli mi může říci něco o výhodách nového účtu.

„Vy jste to na internetu nečetl?,“ táže se blazeovaně.

„Samozřejmě, než jsem to elektronicky podepsal, tak jsem si o tom něco přečetl,“ odpovídám.

„A zaujalo Vás tam něco?,“ nebojí se paní položit další otázku.

Vzdávám možnost, že se něco dozvím a volím strategii konkrétních dotazů.

„Zaujalo mě, že po těch nehorázných poplatcích za vedení účtu, mám teď konečně po letech u Vás účet zdarma, chtěl jsem se zeptat…“

„Jaké nehorázné poplatky?,“ ptá se mě paní a hledá na mém účtu velikost poplatků. „Sto třicet čtyři korun jste platil měsíčně, ale to jste nemusel, kdybyste byl aktivní, nemusel jste platit nic,“ ač po boji, radí mi paní poradkyně.

„Tak domnívám se, že když mi budete chtít poplatky zrušit, tak mi je zrušit můžete, nebo ne?,“ ptám se a zírám jak Alenka v říši divů.

„Máme na starost osm set klientů a není v našich silách každému jednotlivě volat,“ snaží se mi paní asi osvětlit, že zvednout poplatek pěti miliónům klientů není problém, ale zrušit ho, už vyžaduje obrovské úsilí.

„Je to kolos, že?,“ pokládám řečnickou otázku a nadechuji se k smysluplnější otázce.

„Jaký kolos? Myslíte si, že jinde je to lepší?,“ hladem podrážděná paní pokládá další otázku a mezitím ji v šupleti stydnou amarouny.

„Chtěl jsem se Vás zeptat, na ty poplatky,“ zkouším přejít na konkrétnější podobu otázek, „až splatím příští rok hypotéku, budou stále poplatky za účet nulové?“

„Vy chcete splatit hypotéku?,“ ptá se vykolejená paní.

„Rád bych, končí mi příští rok fixace,“ snažím se se něco dozvědět, ale vypadá to na mission impossible. „Četl jsem, že až splatím hypotéku, poplatky za účet nulové už nebudou, budu platit 120 Kč,“ snažím se paní nahodit na kolej a štve mě, že na co si neodpovím, to se prostě nedozvím.

„To je sice pravda,“ konečně paní reaguje, „ale samozřejmě to jde udělat tak, že nebudete platit poplatky žádné.“

„Jak?,“ ptám se stručně, abych složitou otázkou paní nezavedl na kolej slepou.

„Založíte si třeba investiční účet, nebo kreditní kartu, ta je velmi výhodná a za každou platbu kartou Vám připíšeme na účet 1%, za platbu v zahraničí dokonce 2%,“ konečně paní začala chrlit naučené fráze plné kladů. To je z každé utracené tisícovky desetikoruna zpět, to je dobré, říkám si.

„Ale to kreditní konto bych musel hlídat a přeposílat tam peníze ze svého účtu každý měsíc, nebo to jde nastavit automaticky?,“ vyzvídám a čekám, že se to bez spešl vyfikundací neobejde.

„Samozřejmě to nastavit jde,“ přikyvuje paní.

„A platí se za to něco?,“ ptám se a nechápu, proč mi zrovna nevyloží karty na stůl a neřekne mi všechny výhody a nevýhody každého bankovního produktu, který mi nabízí.

„Platí se za to 29 Kč,“ konečně odpovídá paní na položenou otázku.

„Za tu kreditní kartu platíte měsíčně 59 Kč, ale to se Vám vrátí, až s ní budete platit a…,“ odkrývá paní své karty, karty kreditní. Proč mi to dává proboha po kouskách? Proč mi není schopna říci celou pravdu? Přemýšlím raději potichu.

„To dělá ale dohromady už 88 Kč,“ kontruji a uvažuji, co tam ještě připočítá.

„Nepřerušujte mě, říkala jsem, že je to za 59 Kč a to se vám lehce vrátí. Platíte snad kartou, nebo ne?,“ vtipkuje snad paní s vážnou tváří.

„Plus těch 29 Kč za automatické přeposílání se tam už nepočítá?,“ ptám se už odevzdaně a připadám si jak na arabském tržišti.

„A jo, to samozřejmě počítá, ale kartou snad platíte ne? To se vám všechno vrátí,“ opakuje mi paní svoji píseň lásky.

„Kartou platím, ale teď do toho nejdu a myslím, že až splatím hypotéku, poohlédnu se po jiné bance,“ pomalu vzdávám boj, či spolupráci s Českou spořitelnou a na investiční účet už se raději ani neptám. A to jsem se chtěl ještě zeptat na zasílání smsek při pohybu na účtu a na další a další věci.

„A vy si myslíte, že jinde to bude lepší?,“ nedá se odradit paní.

„Myslím, že je povícero bank, kde se poplatky neplatí. Vy mi můžete nabídnout něco víc, než oni?,“ ptám se znovu.

„Stabilitu na trhu a tradici,“ už asi opravdu paní vtipkuje.

Svůj bezelstný úsměv jsem nezakryl.

„Ale jestli se vám to nelíbí, tak vás tu držet nebudeme, mám si napsat, že příští rok odcházíte?,“ ptá se mě zpříma moje bankovní poradkyně.

„Napište si to tam,“ přikyvuji a uvědomuji si ten festival ztraceného času, který jsem tu prožil. Měl jsem si raději zajít ve své polední pauze na oběd.

„Můžu vám ještě s něčím pomoci?,“ ptá se paní další naučenou frází.

„Všiml jsem si, že na Servisu24 přibyl spořící účet s úrokovou sazbou 0,4%, mám tam ale už založený ještě jiný spořící účet a rád bych věděl, jaký je mezi nimi rozdíl,“ ptám se s nadějí, že se snad něco dozvím.

„Ale to máte Internetové spoření, vy ani nevíte, co tam máte,“ kouká se paní na můj účet a snaží se mi nejspíš vysvětlit, že už bych měl vypadnout.

„Dobře, tak jaký je mezi těma dvěma produkty rozdíl,“ ptám se znovu a opakuji si v duchu páté přikázání.

„To nevím, to Internetové spoření už tu nemáme, to už je starý produkt. Vy nevíte, co tam máte?,“ ptá se už vcelku naštvaně poradkyně České spořitelny.

„Je to snad váš produkt!,“ začínám zvyšovat hlas.

Poradkyně mlčí, brouzdá po internetu a hledá rozdíly.

„Tak to nechte být, já si to zjistím jinde,“ snažím se v poklidu uzavřít konverzaci.

Poradkyně mlčí, brouzdá po internetu a hledá rozdíly.

Mlčíme oba.

„Rozdíl tam je v úrokových sazbách. U Internetového spoření je úrok 0,1% a u Spořícího účtu je úrok 0,4%,“ oznamuje vítězoslavně poradkyně.

„A to je jediný rozdíl?,“ ptám se.

„Ano,“ odpovídá nejistě poradkyně.

„Takže to Internetové spoření je na nic a mohu si ho zrušit?,“ ptám se.

„Ano,“ odpovídá poradkyně.

„Tak já si ho doma zruším," odevzdaně odvětím a ani nečekám, že by se o to mohla pokusit ona.

„Děkuji vám a na shledanou,“ dodávám a vím, že už se určitě neshledáme.

Je 12:21 a já jsem moc rád, že už to mám za sebou.

„Na shledanou a pěkný den,“ popřeje mi poradkyně.

„Já vám taky přeji pěkný den,“ dodávám a odcházím do prosluněného dne zasypaného šustícím pestrobarevným listím.